Během ledna a února jsem se zúčastnil několika Výročních schůzí, kde se diskutovalo na různá témata ale převládaly – jak jinak témata o zdravotním stavu včel, nejvíce Varoaza a Mor.
Že obě věci spolu souvisí si sice mnoho lidí neuvědomuje ale je to bohužel tak. Zásadní nepochopení jsem ale pozoroval v otázce boje s Varoazou. Mnozí včelaři se spokojují s podzimním léčením tj. podáním Gabonu po posledním vytáčením. A i v tom je problém, protože mnozí čekají na pozdní medovici, která málokdy dojde a léčení Gabonem koncem září či srpnu je pro zimní generaci včel moc a moc pozdě. Ale a to bych chtěl zdůraznit, že i ti osvícenější, kteří oželejí vidiny pozdní medovice a vkládají Gabon již v polovině července dělají velikou chybu. Slyšel jsem vysvětlování, že i při výskytu jedné samičky Varoa na začátku roku se tato sice dovede rozmnožit geometrickou řadou / t. j. jejich množství se v každé další řadě umocňuje/ ale do toho července se namnoží do počtů, které způsobí poškození sice poměrně velkého množství včel ale toto množství se v množství včel, které je v sezoně v úle ztratí. Další mylný názor, který jsem zaslechl byl že samička Varoa sice vleze do buňky před zavíčkováním plodu , ale bylo to podáváno jako kdyby si tam vlezla snad s cílem ohřát se nebo se tam jenom schovat. Ale ona tam leze s cílem živit se na larvě, tím ji poškozuje, protože jednak ji musí nakousnout při každém svém krmení /sání její tělesné tekutiny/ tím způsobí zranění, což je otevřená rána, která umožňuje vniknutí infekce do těla larvy- a o infekci v buňce plné výkalů jak od včelí larvy tak od Varoazy není nouze.A jsme u toho moru- jak málo stačí aby se takto nakousávaný a zraňovaný plod-larva nakazil právě těmi spory moru, které jsou všude a tedy i v každém úle přítomné ?? A i pokud se nenakazí tak takový plod- včela po vyhryzání vyleze jako invalida, protože stádo jedinců Varoazy, které se zatím v buňce vylíhlo a živilo se krví /hemolymfou/ larvy se na jejím zdrav. stavu musí podepsat. A jak zcestné je mávání rukou nad těma pár tisícovkami včel, které během sezony padnou za obět Varoze si můžeme dolozit na příkladu.
Připustme, že na začátku roku /v lednu / máme v úle jednu samičku Varoazy. Každá další generace se vylíhne cca za 20 dní a jak jsme již řekli množí se geom. řadou. tj. další generace je již v počtu dva, další 4, další 16,další 256 a další 65500. To je za 5 cyklů/ za předpokladu že každá další generace se rozmnoží v počtu 2 ks ale ve skutečnosti to je víc!!/ které trvaly cca 100 dní je v úle
65 000 jedinců-a to je při počtu včel v úle cca 80 000 že prakticky na každou včelu připadá jeden Varoa. A těch 100 dní je od ledna někde duben,maximálně květen- prakticky začínáme se těšit se na med a už taková pohroma !!! Je ztoho vidět jak zcestné je spoléhat se na podaný Gabon byť v polovině července. A ještě zcestnější je spoléhat se na jakýkoliv termín v kalendáři. Situace se během roku mění, rozvoj Varroazy závisí na počasí, síle včelstva, nákazové situaci,léčebných zákrocích a mnoho jiného. Prostě situaci s rozvojem Varoazy je třeba sledovat a na základě sledování a jeho vyhodnocování je třeba eventuelně i zasahovat. Ke sledování je třeba do úlu umístit podložku a sledovat spad roztočů. Podložka by měla být mimo dosahu včel, nebo alespoň by kontakt včel se spadlým materiálem zabrańovat či znesnadňovat. K tomu může posloužit překrytí podložky v podmetu nějakou síťkou, která mezi svými oky zachytí spadlý materál včetně Varoazy.
Nejde o to pracně počítat spadlou Varoazu co do kusů ale získat přehled zda jí je tam /té Varoazy/
málo, trochu, hodně nebo moc. A už od zjištění „trochu“ bychom měli zbystřit a činit opatření. V sezoně, kdy se těšíme na med tak jedinným pomocným opatřením /pomocným pro včely- rozuměj/ je vložení kyseliny mravenčí. To je přírodní látka, včelám, medu a člověku neškodná / vzpomeňte, jak rádi se mravenci stěhují do úlu a tam žijí v poměrné symbioze se včelami/. Naštěstí škodí Varroaze a v jistém stupni omezuje její rozmnožování. I když je to jenom v cca 60% tak je to významné narušení toho hrozivého rozmnožovacího řetězce Varoazy. Metody vkládání kyseliny do úlů jsou známé a dostupné ať v podobě odparných desek nebo odpařovacích nádob montovaných do rámků. A tak názor o dvojím vložení kyseliny do úlu během sezony / podle vyhodnoceného spadu/ není vůbec přehnaný. Jednou s příchodem opravdu jarního počasí cca začátek dubna a druhé po prvním vytočení medu cca začátkem června.
Zdravé včely a hrnce plné medu vám přeje Straka Jaromír
P.S. Rád bych, kdyby článek vyvolal diskuzi, věcnou fundovanou sledující cíl zlepšení zdrav. situace včelstev alespoň na Zlínsku