Předseda včelařů na Zlínsku Jiří Kalenda v rozhovoru vypráví o brzkém nástupu jara, hrozbě sršně asijské i chovu včel ve městech.
Díky nezvykle teplému únoru se příroda probudila o dost dříve, než bývá běžné. Rozkvetla řada rostliny a aktivní začaly být také včely. „Letos se nastartovaly předčasně, už během února létaly ven,“ přibližuje zkušený včelař z Lípy a šéf zlínské organizace Jiří Kalenda. V rozhovoru pro MF DNES mimo jiné vysvětluje, proč z předčasného jara není příliš nadšený. „Zimní generace včel si tím zkracuje život,“ upozorňuje a doufá, že letos včelaře nečeká tak špatná sezona jako byla ta loňská.
Takže včely se letos probraly příliš brzo?
To už dávno. Lidé si myslí, že spí, ale ony ve svém chomáči fungují i přes zimu. Když mrzne, spotřebovávají sladinu, protože na základě toho pak mohou vyrábět teplo. Potřebují se navzájem, aby přežily, a uvnitř úlů je stále nějaký pohyb. Je ale pravda, že letos přišlo teplé počasí brzo, což nastartovalo matky ke kladení.
V čem je problém? Že včely začaly brzy létat ven?
To ne, prolet v tuto dobu sám o sobě není špatný, je pro ně očistné. Ale když se aktivizují už v únoru a nosí pyl ve velkém množství, může nastat problém později. Jde o generaci, která by ještě neměla tolik létat a nosit pyl, ale spíš připravit tu následující. Před hlavní snůškou je potřeba, aby královna byla rozkladená. Čili brzké jaro může mít vliv později na letní generaci včel. Ta se dožívá v průměru 40 – 50 dnů. Hrozí, že se jejich životnost třeba o deset dní zkrátí. Vše by se tím oslabilo a opozdilo. A v posledních letech platí, že co vám včely nenanosí do konce školního roku, to nemáte.
Předpokládám, že na prognózu, jaký bude letošní rok, je ještě brzy…
To máte pravdu, sezona může dopadnout jakkoliv. Nerad bych, kdyby zima ještě udeřila naplno. Zvlášť pokud by tři až čtyři dny hodně mrzlo, včely by začaly zahřívat jen plod, odtrhly by se od zásob a během pár dní by mohlo včelstvo padnout. S tím bychom neudělali nic.
Jak vlastně včelaři hodnotí loňský rok?
Tak, že by se už neměl nikdy zopakovat. (smích) Už jsme zažili pár let nazpátek některé špatné sezony, ale loni to překonalo všechno. Nebyly třešně, trnky, hrušky, ani jablka. Veškerou jarní snůšku to propršelo. Nezachránili to ostružiny, maliny, ani lípa. Zbyly jen oči pro pláč. Ale mělo to i své výhody.
Jaké?
Včelaři, kteří se chtěli honem rychle dostat k výdělkům, velice záhy skončili. Všechno má svůj rub a líc. Je fakt, že Zlínsko bylo skoro bez medu od regionálních výrobců.
Pozitivem je, že se včelstvům v kraji alespoň vyhýbají nemoci, že?
Podle státní veterinární správy tu nebyl přes zimu žádný záchyt moru včelího plodu, což je velmi dobrá zpráva. Protože dříve jsme s touto chorobou těžce bojovali. Deset let jsme byli tepaní, že jsme ti nejhorší, co si za to můžou sami, protože mají ve včelstvech nepořádek. Za tu dobu se ale postupně všechno vyšetřilo a pročistilo. Teď mají problémy zase jinde v republice. Příští rok bychom chtěli v rámci přeshraniční spolupráce Zlínského a Trenčínského kraje provádět další rozsáhlejší vyšetření. Pevně doufám, že jsme se z toho dostali.
Včelstva jsou tedy v dobré kondici?
Věřím, že většina ano. Jsou tu samozřejmě i další nemoci. Varroáza už je folklor, s níž bojujeme každoročně. Vedou se debaty, zdali používat měkkou nebo tvrdou chemii. Osobně jdu přirozenější cestou, což je hypertermie (zahřívání zavíčkovaných plodových rámků bez včel na teplotu, při níž hyne škodlivý kleštík včelí – pozn. red).
V čem jsou výhody?
Nepřijde mi vhodné používat syntetiku při výrobě přírodního produktu. Navíc na chemii se škůdci stávají rezistentní. Učím včelaře čisté metody léčby, ale nikomu to nevnucuji. Kromě varroázy nás trochu straší hniloba včelího plodu, která se sem dostává z Polska. Podobně jako u moru je tam stejný režim pálení úlů. A poměrně čerstvě tu máme ještě jednoho strašáka. Uhodnete?
Sršeň asijská?
To je velké téma, které teď mezi včelaři rezonuje. Moje kolegyně a kamarádka Helena Proková už před pár lety začínala program ohledně sršně asijské. Dnes jsou v něm zapojeni Slováci, Češi, Rakušané a Francouzi. Jde především o monitoring pomocí pastí, abychom měli vůbec představu, zda se tu tento invazivní druh už objevuje.
A není to předčasné?
Dlouho jsme tu měli pocit, že se nás to netýká, že je to příliš daleko. A ejhle. Loni nejprve potvrdili výskyt v Maďarsku, poté objevili hnízdo v Plzni. Letos už našly hybernující samičky sršní asijských v balíku dovezeném do Hrádku u Rokycan, mrtvou sršeň našli kousek od Prahy.
Máte z možné invaze obavy?
Přiznám, že ano. Tady v Lípě máme celní sklad. Vidíme, že je to možná cesta, jak se sem tyto sršně mohou dostat. Už jsem diskutoval na krajském úřadě, abychom nějaký drobný monitoring v okolí udělali. Sršeň asijská tu nemá přirozeného nepřítele. Nejlepší šance, jak jí čelit, je prevence. Podchytit a zlikvidovat zavčasu. Poté, co se rozmnoží, je už velmi problematické ničit jim hnízda. Bývají často vysoko nad zemí, uvažuje se o nasazení dronů, zkouší se vypalování či trávení, ale to všechno má velká úskalí.
Čím je sršeň asijská tak nebezpečná?
Jednak představuje riziko i pro člověka. Na rozdíl od evropské sršně útočí skupinově. No a včelstva pro ni představují velkou zásobu vitaminů a bílkovin. Sršně dokážou hnízdo obklopit a tak včely vystresují, že padnou samy. Navíc když je pozorujete, ve vzduchu operují jak akrobatická letadla, dokážou včelu obletět a stáhnout si ji. Mám z nich respekt. Znám situaci ve Francii, kam se tato sršeň dostala jako první v Evropě, a kde je to dnes velmi složitá problematika.
Pojďme k jiným věcem. Věčným tématem je cena medu. Je podle vás nastavená správně?
Je zodpovědná. (úsměv) Vždycky říkám, ať si nejdřív ujasníme, co med je. Pravý přírodní produkt. Nekontaminovaný. Nic, co je dovezeno z Číny. A já tvrdím, že za takový produkt bychom neměli chtít méně než 200 korun za kilogram. Nehledě na to, jak v poslední době podražilo vše, co ke včelaření používáme. Občas někdo ceny podstřeluje a zákazníci je pak tak nízké vyžadují po všech, ale na to nemůžeme slyšet.
Vy jste byl u zařizování včelích úlů v Čiperově vile ve Zlíně. Včelaření ve městech je v poslední době trend. Jak se jim tam daří?
Jak kde. Když si vezmeme Zlín, je to zahradní město, úzké údolí obklopené lesy. Tady včely byly a budou, protože mají dobré podmínky. Právě Čiperova vila je blízko zahrádek i lesa. Je to pro chov včel zajímavé a daří se jim dobře.
Nedá se ale asi včelařit všude, že?
Příliš nesouzním s pokusy o chov včel na střechách paneláků a podobně. To jsme si už zkusili tady na univerzitě a neosvědčilo se to. Na střechu se v létě opírá slunce, je tam přílišné vedro, včely potřebují chladit a nefungují tak, jak by měly. Obecně to včelaření ve městě dobře vypadá, hlavně marketingově. Ale opravdu záleží, kde včely umístíte. V Praze jsou taky včelaři, móda to byla například i v Paříži. Otázka je, jak dlouho to vydrží
Častěji se také objevují prosklené úly, kdy včelaři veřejnosti ukazují, jak to vypadá uvnitř. Co na ně říkáte?
Všechno, co poslouží k propagaci nás včelařů, je užitečné. Je totiž celkem problém veřejně ukazovat včely, abyste nemuseli řešit, že někoho popíchají. Prosklené úly jsou dobré na akce pro laickou veřejnost nebo školy, ale je to spíš na ukázku, pro ilustraci. Takový úl je většinou uzavřený, neodpovídá to úplně tradičnímu včelařství. Líbí se mi ale například akce, které dělá Živý Zlín. Když přijdou maminky s dětmi, je to pro ně bezpečné a dostanou se ke včelám blízko. Když se dělají přednášky s malými dětmi, je to vůbec nejlepší. A člověk si musí dávat pozor, co řekne, protože ty děti si všechno perfektně pamatují.
Sám děláte pravidelná setkání se včelaři a školíte je. Je pro vás důležité je vzdělávat?
Považuji za to za vůbec nejdůležitější. Je potřeba, aby zájemci o včelaření měli perfektní přehled. Věděli například, jak léčit a čím, jaké to má dopady. Nejlepší je, když to vidí na vlastní oči. V poklidu jim za dopoledne vysvětlíme, co se zrovna v daném ročním období děje, jaká je čeká práce. Zároveň se často utvoří velice hezká komunita.
Jsou zájemci ochotnější naslouchat?
Čím dál víc jich chce poznat problematiku do hloubky. Zpravidla jde o ty, kteří ani netuší, že lze na včelaření získat nějaké dotace. Pak je druhá skupina, která naopak slyší jen na ty dotace. A ti většinou odpadnou první. Ještě si všímám, jak velký rozdíl je mezi ženským a mužským pojetím včelařství.
Jaký?
Chlapi za tím vidí hodně ekonomický stimul. Zatímco ženy, jako nositelky života, vidí spíše zdravý čistý přírodní produkt. Mají jiný přístup, většinou odmítají chemická léčiva a podobně. Jakoby se intuitivně dovedly propojit s přírodou. Mně se s nimi pracuje lépe než s chlapy. (úsměv)
Žen mezi včelaři přibývá?
Viditelně. Zatím to ještě není tak velké procento, ale myslím, že letos budu mít na kurzech zhruba třetinu žen.
Vás osobně včelaření stále baví?
Mě včelařina prakticky vrátila do dětství. Ke včelám jsem se dostal jako kluk u staříčků, kteří měli včelín a dělali tam se mnou něco na způsob dnešní apiterapie. Lehl jsem si, všude voněl včelí vzduch, nektar, do toho bzučely včely, to mělo své kouzlo. Sám jsem potom včelařil, někdy méně, někdy víc. A od padesáti let jsem se do toho pustil ve větší míře. Dnes se tomu věnuji naplno, sbírám odborné informace, potkávám se zároveň s mladšími lidmi, je to celkově nabíjející. A když jsem mezi včelami? Je to jak v jiném světě. Během mžiku tam uplyne několik hodin, člověk ani neví jak. Navíc je to dobrá psychická vzpruha a také zdravotně fungují včelí produkty dobře a můžu je lidem jen doporučit.